SLUSHTIPS #28 Shellac – Dude Incredible

Snad už jsem ani nedoufal, že jedna z mých nejoblíbenějších kapel ještě někdy něco vydá. Ale jednou si takhle pročítám nejmenovaný rockový plátek a vidím v rubrice desek, co čekají na vydání, právě tenhle klenot.

Takže k věci. Pan Albini a spol. vydávají novou desku, vtipně nazvanou Dude Incredible (ještě k tomu doplněnou obalem, kde se přehazujou dvě veverky). Nebudu si tady plácat játra nad tím, jak se Shellac vyvinuli nebo ne. Za léta obsadili úplně jinou planetu a po té se sunou, i když se dá říct, že tahle nahrávka je vcelku přístupná (teď se hodně směju). Titulní song má všechno, co byste čekali. Kytara je rozhrkaná a kroutí se jako prostitutka, basa prdí vzadu neustále stejným rifem, který se co chvíli zesložiťuje nebo zase zjednodušuje a bicí vás mlátí po zádech. Albini během desky vystřídá všechny své polohy – nasranej řev, šeptající přednášky, hejkání hyeny. Tohle album rozhodně není na první poslech.

Na předchozích deskách bylo určitě víc štípáků, co vás zaujaly na první poslech. O to víc funguje tohle album jako celek. Opakující se riffy v ,,Complicant“ až si nedokážete ani představit, že někdy bude konec. Čas, který vám nemilosrdně odtikává v ,,Riding bike“… Pravým vrcholem desky pro mě je ovšem garáž bluesová zpověď ,,Gary“. Podle mě nejlepší kousek na desce (člověk by až zpytoval svědomí, když tohle slyší). Závěrečná ,,Surveryor“ to rozbalí na plný obrátky a vy litujete, že už je konec desky. Snad si ji pustit ještě jednou, ne?

Autor: Adam „Adámo“ Plzák

Reklamy