LIVE: Pilsen Busking Fest očima pořadatele

Festival pouličního umění v Plzni? Narušení stereotypů chudých ulic se spousty nevyužitého prostoru? Oka, jdeme do toho, to určitě bude stát za to! A stálo. Stálo nás to mnoho sil a nervů přesto se myslím podařilo dát základ něčemu, co může být každým rokem pouze lepší a lepší. Píši to s odstupem více než měsíce, takže sem určitě na mnohé zapomněl, něco je trochu jinak a něco se třeba vůbec nestalo. To jen tak na úvod…

Den První – Sobota

Jako správný pořadatel a organizátor sem skvěle delegoval pracovníky a když jsem kolem 4té hodině přicházel na kontaktní místo, které fungovalo jako takový středobod všeho dobrého i méně dobrého, tak již bylo vše postaveno, nálada výborná, úsměvy. Sil je nejvíc. Nechal jsem si načepovat první venkovní pivo a zamířil směr Pohoda, kde byla druhá stage při úvodním dnu festivalu. Na místě jsou i hostesky od Tullamorky s nafukovací flaškou, která kupodivu přitahovala v průběhu večera víc a víc čím dál tím veselejších návštěvníků s různými nápady co s ní provést. Nýbrž válec přežil, ale to asi není vůbec důležité. Důležité byli ten večer kapely. Večer tak otevřeli zasněné Planety, pokračovali bratia zo Slovenska Jelly Belly, kteří představili nového kytaristu a dočkali se i zběsilého tance od skupinky největších fanoušků značky Tullamore, chlapců s velkými nosy. Ano, skupinka cca 8 teenagerů vypadala, jak kdyby právě dotočili film s židovskou tématikou, kde měli scénku s alkoholem a ne a ne jí dobře natočit…Na hlavní hvězdu večera se již ale patřičně zklidnili. Co by to bylo za koncert, kdyby se nedejbože lidi začali třeba i hýbat?! Sympaťák z Fránc, Nak alias Zero Absolu a jeho oneman projekt kdy si sám nahrává naživo bicí, kytaru, basu a ještě do toho zpívá, zavítal již potřetí do Plzně a i v Pohodě smetl všecko živé a udělal stylovou tečku za prvním dnem PBF2014. Cestou dom jsem se zastavil u kolegy Karlose dát mu pusu na dobrou noc, jelikož se právě ubíral ke spánku a zároveň střežení našeho kontaktního stanu. Za což mu zpětně opětovně vyjadřuji respekt za to, že to vydržel celý týden a důmyslným systémem provázků připevněných k tělu se zlodějům podařilo odcizit pouze bundu s jedním bezvýznamným klíčem…

Den Druhý – Neděle

Bylo to zvláštní, ale vzhledem k možnostem jednotlivých účinkujících se nám na odpočinkový nedělní den podařilo vytvořit asi nejlepší program z celého týdne. Minimálně co se počtu týče. Do stanu jsem dorazil lehce po obědě a cestou potkal kluky z Tucet Kulí, kteří i přes mokrý podklad honili své jednokolky, žonglovali a pro mě to tak byl první důvod pro úsměv. Kluci si dle slov kolegy den předtím prakticky obsadili celé město a různě přemisťovali s nadšenými reakcemi okolí. Mrzí mně, že jsem nestihl Praguematique, ale takových bylo více že. Koho jsem potkal a to víceméně náhodou byli po cestě pro něco do Pohody dvojka vysmátých slečen, tedy Simona a Ludmila, které mně tak poprvé dodali pozitivní energii a já se těšil, až je uslyším i zpívat. Což netrvalo dlouho a holky i přes déšť, schovali se pod výklenek a zpívali a hráli. Déšť samozřejmě svojí pozitivní energií zahnali. Zahnali jej samozřejmě i s pomocí Thoma Artwaye, který na druhém konci ulice Smetanovy s podporou deštníku své menežerky Báry hrál mix brit popu a indie rocku žeby se ani MTV nemuselo stydět. Fakt. Vystoupil pak i večer s ozvučením a potvrdil tak, že má velký potenciál. Ten má také další busker Tomáš J Holý, kterého jsem pořádně slyšel až při večerní ozvučené session a doslova my vyrazil dech. A nebyl sám. Ve stanu se totiž před ním představili nazvučeně i Simča s Líduš a připravili mu tak prostor plný lásky a radosti. Tomáš si, ale udělal fanouška i z Honzy Vlažného, který byť musel využívat půjčené kytary, tak už od Soboty ukazoval, že když si něco v životě prožiješ a pak to dokážeš převést do tvorby, tak to můžeme bejt hodně silný! Blížil se pomalu konec vystoupení, kdy se stalo něco neopakovatelného, ale pro busking jak jsem později zjistil víceméně příznačného. Honza se přidal k Tomášovi a jeho styl kdy perkusivně hraje na kytaru a vytváří tak úplně jiné struktury skladeb než jsme zvyklí, obohatil o svůj hluboký zpěv… To by ještě šlo viď. To by se ale nesměli zvednout naše dvě sluníčka S+L, které dvojici doplnili a společně tak deset minut jammovali… V publiku to tálo a tálo…I slza ukápla a věřím, že nejenom mně. Asi nejvíc emo zážitek celého festivalu! Tak sme se zasnili a de se tančit! Následovalo Budějovické uskupení Kabaret Kajbar, který svým energickým mixem skáčka, reagee, rocku, dubu, performance a divadla roztančili sál a zakončili tak úžasný nedělní den, kdy jsme si ověřili, že pokud to celé přežijem, tak to opravdu stálo zato!

Den třetí – Pondělí

Vzhledem k nabité neděli byl pondělní program o něco chudší, nábrž i přesto výživný! Bohužel nakonec ze zdravotních důvodů odpadli DJ Lidu se Zenovým čajem atak se o zábavu staral z počátku Franz z Budějovic, kterého jsem bohužel za celý festival hrát neviděl, ale dle ohlasů jeho i těch co měli štěstí tu máme druhého Jeffa Becka, tak snad za rok přijede a mně to vyjdeJ Po práci (ano chodil jsem během festivalu i do práceJ jsem dorazil kolem páté odpolední ke stanu, kde už čekali Debbi Love, dvojička skládající se z Luďka a BioMashy hrající takovej hezky divnej elektro pop. Nejdříve si to šli rozdat s ulicí jen tak akusticky což jsem si musel nechat utéct. Čekal se totiž přílet velkého Profesora Ikebary a jeho balkánské diskotéky! Profesor dorazil v obřím kožichu, viditelně dobře naladěn a připravil tak skvěle půdu pro Debbi Love. Tentokrát s nazvučením a s velkým úspěchem. Mám rád kvalitní a odvážný pop, takže za mně stopro spoko a rád tuto milou dvojici uvidím někdy někde zasJ Jen bych připomněl že na místě kontaktního stanu byli k dispozici dřívka, tamburínky a masky, které návštěvníci v průběhu celého festivalu hojně využívali a dokreslovali tak úžasnou atmosféru celého setkání v centru města…

Den čtvrtý – Úterý

Tento den nám bohužel ochořela, vyhořela Bára z Mayhem Longboards, takže jsme byli ochuzeni o pohled do její tvorby desek přímo na ulici. Nýbrž patří velké poděkování Jí a Kubovi, za vytvoření kompletní grafiky našeho festivalu! Když jsem o5 kolem 5té procházel ulicí Bedřicha Smetany, už na začátku jsem potkal duo Flaškinet, kde jeden hraje známé skladby na flašky a druhý jej doprovází na kytaru. Vskutku originální, mocně příjemné a duši hladící nemluvě o vizuáluJ Uprostřed ulice jsem pouze minul Franze, prošel kolem bluesmana St. Johnnyho a měl skvělý pocit z plné ulice muzikantů. Ve stanu hrálo trio Tabasker své klezmerem ovlivněné gypsy ska a centrum skutečně žilo, lidi se bavili a já řešil piano. Jelikož nám nějak záhadně nedorazila dodávka, kterou sme měli domluvenou pro přivezení piana pro esoasisi, kteří měli večer hrát. Nakonec i přes možnost půjčit si klavír cca dvacet metrů od stanu z místa u branky si kluci z kapely své piano rozebrali, narvali do osobáku a pak na místě složili. Přežilo vše bez újmy, tak nakonec uffffJ Před esoasisi vystoupil Plzeňský melancholický folkař Hynek Kočí, který se pro ně osobně stal velkým objevem a přiznám se, že ho poslouchám i při psaní tohoto reportu… Prostě mu to všechno věřím a dlouho jsem nenarazil na folkaře, který by mně tak hluboko zasáhl…Poté se přivalili davy na trio esoasisi, kde hraje bubeník kapely esazlesa Honza na piano, Bára hraje na housle a Sisi, zpěvák skupin Esgmeq a Skupina Štestí. Je to alternativní, je to avantgarda a sílu to má! Ikdyž vcelku krátký set, tak velice výživný a sme moc rádi, že nabídku zahrát přijali! Úplně bych zapomněl, že jsem cestou ulicemi potkal i živou sochu Groxe, jenž vystupuje prakticky po celém světě a dodal zase další rozměr celému festivalu. Na závěr dne vystoupili Der Šenster Gob a jejich gypsy – jazz – klezmer a postarali se tak, že se každý den zakončil tancem a tak to má být!

Den Pátý – Středa

Středeční den pro mě začal již dopoledne, kdy jsme se dozvěděli, že se na nás chystá Česká televize! Trošku rána pod pás, jelikož plánovali přiject kolem druhé hodiny a to jsme neměli v programu zhola nic. A tak začala naháňka s cílem kohokoliv nacpat do programu dříve, než bylo v plánu. No a „odnesla“ to Girl Therapy, již od nádraží navigovaná kolegou Karlem, která jakmile dorazila, ihned se zapojila do natáčení. Skamarádila se s Lucky, fenečkou naší milé barmanky Rádi, která si k ní během hraní lehla a podpořila jí tak ve světle kamer. Toho jsem se bohužel nezúčastnil, ale i tak Gábi, neboli Girl Therapy moc díky za flexibilitu a za to, že v té telce nebyl jen rozhovor s Karlosem, ale i nějaké to umění. V průběhu dne se představil ještě Flaškinet, své místo u kostela obsadil i bluesman St. Johnny a obraz dne úžasně zachycovala malířka Doris Windlin. Takže jakmile jsem dorazil, ulice příjemně hrála, úsměvy na každém kroku a vůbec opravdu příjemná atmosféra, kterou podpořilo i sluníčko, které se nám v průběhu festivalu bohužel moc neukázalo…Poté se na místě ukázalo i duo Yedhaki:Nautika, vystupující v hypnoticky taneční kombinaci didgeridoo – hang drum, djembe a perkuse. Ti se po chvíli přemístili směr Smetanova ulice, obsadili busking point co nejblíže náměstí (kam se jim chtělo nejvíce, leč bohužel místo zabral magický kolotoč…) a rozjeli svojí ethno – world music šou, která přilákala úplně nejvíc lidí za celý festival. Zastavili se jak mladí, tak staří, lidé tančili, tleskali a bohatě odměnili výkon, který nám v uších rezonoval ještě hodně dlouho…Po nich se již rozběhl i program kontaktního místa, kde zahrál písničkář z Prahe Honza Marek a po něm místní kapela Čáry Máry s příjemným folkem kolorující uvolněnou atmosféru tohoto dne. Poté jsme si všichni užili opět Yedhaki:Nautika, tentokrát plně ozvučené a co vám budu povídat, další ze zážitků festu byl na světě! Ponořeni ve víru dění, trochu jsme zapomněli hlídat hodinky a bohužel tak nemohli již zajistit nazvučení pro BraAgas, jelikož bylo již těsně před policejní hodinou… Holky a kluk hrající svěží a v rámci žánru hodně originální world music se však k situaci postavili čelem a zahráli akustický set, který i tak měl velkou sílu a nikdo si po jejich setu neztěžoval, že by chybělo nějaké to zvučení…

Den Šestý – Čtvrtek

Tento den byl plně v moci kolegy Karla, jelikož jsem měl již dlouho dopředu plánovaný koncert s Místními Borci v divadle Pod lampou a uvítal jej jako příjemné zpestření týdne na ulici. Hrála zde avantgardní kapela z Los Angeles Qui na kterou se mi podařilo nalákat i pár buskerů, Šráju s Girl Therapy, kteří v ten večer tak trochu zachraňovali kvůli nějakým výpadkům program ve stanu a tak jim byl koncert vítanou odměnou. Z doslechu můžu ještě dodat, že se během dne ukázal Sokolník Pavel Wolejník se svojí prezentací dravců, kouzelná karikaturistka Sára a Žongléros, kteří obsadili Martinskou ulici a bavili tak celé dvě hodiny kolemjdoucí svým novým cirkusem. Po koncertě pod lampou jsem se rozloučil s Amíky a rozhodl se ještě na chvilku podívat směr kontaktní místo. A v jakém úžasu jsem byl, když sem zde našel Matta, kytaristu Qui, který prý zaslechl, že se děje ještě jiná akce, tak to půjde omrknout J Matt se cítil atmoférou tak polapen, že nám nezbývalo nic jiného než mu půjčit kytaru atak sme v 1 ráno postavili torzo zvuku a dali si tak neplánovaný koncert. Nebo dva, jelikož hozený ručník zvedla i Girl Therapy a konečně jsem jí alespoň ve zkrácené verzi mohl slyšet. To jsou ty nejlepší okamžiky festivalu. Neplánované a spontánní!

Den Sedmý – Pátek

Tak a jeto tu! Poslední den, na jedné straně konec něčeho krásného, na straně druhé šíleně unavujícího. Všichni jsme už pletli nohami, energie minimálně, ale s touhou zakončit festival jak se patří. V průběhu dne se v ulicích vystřídalo Duo my tři, Šrája, Girl Therapy, Žongléros a živá socha Grox. Z toho jsem nasál pouze střípky a mysl tak směřoval k večernímu vystoupení divadelníků Arte della Tlampač a hlavně křestu Frajary Putiky! Původně měli Arte vystoupit v Inspiral klubu před Frajarou, ale vzhledem k logistickým problémům, kdy se k nám do Plzně sjížděli prakticky ze třech světových stran, byl jejich včasný start v ohrožení! V tom se, ale uvolnilo místo ve stanu a začal koordinovaný blázinec, aneb za 5 dvanáct měníme místo konání! Na kontaktním místě jsem tak neplánovaně zachytil kousek představení B.O.T.A. od souboru maebh, kteří byli i dle diváků úžasní a více než dobře tak připravili prkna pro Arte. Ti s menší prodlevou, ale zase na čerstvém vzduchu započali představení darem ryby jednomu místnímu bezdomovci a poté do nás napálili nekompromisní sérii scének a skečů a potvrdili tak pověst nejlepšího amatérského divadla u nás! A před námi poslední kapela festivalu – Marek Dusil Blend, usadil jsem se snad poprvé za festival do křesílka a započal meditaci za zvuků příjemného indie folk rocku v podání Marka a kapely. Skutečně očisťující vystoupení, které pohladilo po duši a uzavřelo tak oficiální program festivalu na kontaktním místě. Paralelně však probíhal již zmiňovaný křest Frajary Putiky v Inspiralu kterým předskočil písničkář Pokáč z kterého snad někdo sepíše solo report, neb by si to prý tento koncert zasloužil díky své úžasné atmosféře! Ve stanu to ale nebylo vše. Bohužel se stala velmi nemilá věc, páč někdo vyčóroval Šrájovi tašku a uloupil tak veškeré peníze, které si během festivalu vydělal L Ano to se stává. To co přišlo poté ne. Jelikož přišlo gesto, které započal Hynek Kočí, který byl náhodou ve stanu a rozhodl se zahrát benefiční koncert pro Šráju! Poté se k němu přidala i Martička, paní zvukaře Vojty a celou spontánní benefici zakončila kytaristka a zpěvačka s úžasným hlasem Lenny (né ta z televize, ale naše, Plzeňská! Vybrali minimálně polovinu toho, co bylo Šrájovi ukradeno a udělali tak symbolickou tečku za tímto krásným nultým ročníkem Pilsen Busking Festivalu! Bylo to velice náročné, byl to punk, padali sme dna držku, občas na sebe nebyli úplně milý, ale společnými silami se nám myslím podařilo dát základ něčemu, co v příštích letech bude ještě větší a lepší a hlavně ukázali městu Plzeň, že busking není žádné žebrání, ale disciplína, která přímo ovlivňuje náladu města a přispívá k lepší náladě jeho obyvatel a turistů! Děkujeme Karle, Honzo, Stando, Ráďo, Tomáši, Vojto, Dominiku, hosteskám Tullamore, panu zvukaři z Pekla a všem ostatním co nám pomohli, když bylo potřeba! Příští rok naviděnou!

PS: Tento report není oficiálním shrnutím PBF2014, nýbrž subjektivním ohlédnutím jednoho z pořadatelů.

Autor: Jan Šinko (Místní Borci)

Advertisements