SLUSHTIPS #32 – Marnie Stern

Asi moc nemusím psát o tom, jak moc zbožňuji Zacha Hilla. Tentokrát bych ráda představila Američanku Marnie Stern, které Hill hostoval na stejnojmenném albu.

Blonďatá 38-letá kytaristka si podmanila své fanoušky především díky skvělé technické hře na kytaru. Hraje od roku 2007 a vydala čtyři alba (2007 – In Advance of the Broken Arm, 2008 – This Is It and I Am It and You Are It and So Is That and He Is It and She Is It and It Is It and That Is That, 2010 – Marnie Stern, 2013 – The Chronicles of Marnia). Mnohá média ji po vydání svého debutu označovala jako jednu z „the greatest female guitarists of all time“ (nejlepších kytaristek všech dob) nebo „female artist of the year“ (umělkyně roku).

Marnie začala jezdit tour po Americe, Evropě i Asii. V roce 2010 dokonce vystupovala v pražském klubu 007, kde ji předskakovali českobudějčtí DEPAKINECHRONO. Na tomto koncertě návštěvníkům představila již dva měsíce vydané eponymní album, o kterém se chci zmínit více.

Album Marnie Stern zaujme už svým grafickým zpracováním. Obraz pokoje „malovaný vodovkami“, značně přetahovaný (paní učitelky ze základní školy by radost asi neměly) a s růžovými zdmi. Album obsahuje deset věcí s celkovou délkou 33min 59s a produkoval ho již zmíněný Zach Hill. Začíná skladbou „For Ash“. Klasická otvíračka by se dalo říct. Do posluchače se hrne všechno najednou, místy má každý muzikant chvíli na to předvést ze sebe to nejlepší. Marnie se svým zefektovaným vokálem a kytarovým umem společně s Hillem tvoří dvojici, na které celé album stojí. A tahle spolupráce dost funguje. Nesmím samozřejmě opomenout další dva muzikanty, kteří se na albu podíleli (Matthew Flegel – bass a Larf Stalfors – keyboards).

Problémem alb mnoha math-noise-rockových seskupení je ten, že po pár skladbách mají tendenci se opakovat a spadnout do uzavřeného cyklu, ze kterého se horko těžko dostanou zpět. Spíše je to tak, že posluchač je otráven a album vypne. U Marnie Stern se tohle nestane. Když už jste přehlceni noiseovými plochami, album se dostane do klidnější polohy. Nijak posluchače nevysává, spíše ho tak pomalu a něžně nabíjí energií, obaluje tlapkami a už nepustí, načež se k němu musí lapená osoba opět vrátit.

Advertisements