LIVE: In Memory of Kurt Cobain

Půl sedmá a já koukám zhrzeně na nedopitej demižon vína značky Estella (název vhodnej tak akorát pro nějakou transku), kterej mi zbyl po středeční párty na bytě. Oukej, přemáhám se a beru ho na before party do zkušebny. Když vcházím, tak mě vítá oblak kouře od Winstonek, místní osazenstvo a houba. Následně nastává debata, zda je lepší českou kapelou Thema11 nebo LVMEN, poslouchá se živák Nirvany a pomalu se přesouváme před Lampu, kde nastává „hakis“ s prázdnou igelitkou nebo-li jak Vondr poznamená – to je ale pěkná taškařice!

Vcházím do klubu, zdravím se s Peyfem, kterej prodává Dead Knight merch a jdu si dát Démona. Aha, Démon dneska není. Tak teda dvanáctku. Po chvilce začíná první kapela. Dildo Boyz. Celou dobu se otupěle směju, protože pořád tápu, zda brát kluky vážně nebo ne. Nechybí fláky jako moje oblíbená a tak krásně procítěná Sonáta A dur, Smells like Rozvod spirit nebo They kicked me out of Hypnopingu. Taky se pousměju u vykradačky od Babyshambles (ale možná mám bejt spíš pssst) a performáns je u konce. Pobaví mě děvčaty zaslechnutá a přetlumočená informace na účet Dildo Boyz, která přišla ze zadních řad – „Tohle je ta Nirvana?“. Hele, ne.

imokc(další super fotky zde)

Následuje kratší přestávka a na pódium se už staví Člověkok. Drahý mi před pár týdny sdělil, že tam zpívaj dvě buchty a Kéňa hraje na bicí. Tak jo, to jsem zvědavá. Kapela začíná a já jsem v menší rauši (ve větší bych byla, kdyby to zvukař pořádně ohulil a neudělal z toho místo svíčkový akorát tak kuřecí na vodě – vegani, prosím, prominou). Stejnak vzpomínám na léta strávená s Tragedy a Tupak Amaru na Sedmičce, kladenskými Jonestown nebo skvělou Adactou či WDK. Kapela mi totálně sedla. Možná to bylo nalazením z předchozího dne, kdy jsem navštívila Klubovnu, kde hráli francouzští hácé Carne s nulajednanulanula. Texty s názorem, hudba přímočará. Bavilo mě i to, jak se Lampa rozdělila na dvě části. Menší, kdy nadšenci vepředu si i protáhli na rytmus stylu tuka tuka nohy a větší, která nevěřícně stála vzadu a jen tak překvapeně koukala. Vrcholem byli mileňáci, kteří v průběhu setu mezi muzikanty přinesli na sesli na podium „krále“, který si poté dal slušnej stagediving. Hele, ano!

imokc1

Poslední kapela. Vrchol večera. Jdu si dát ven cigáro. Možná by bylo na místě sdělit, že Nirvana není šálek mého čaje a jedná se o jednu z mých nejneoblíbenějších kapel. Ale jelikož podporuju svý kámoše, tak to dám. První písnička School (abych mohla dělat znalou, tak jsem si z bekstejdže ukradla plejlist). Kotel začíná dovádět. Druhá písnička Drain You a mé strategické místo se už jako strategické netváří neboť jsem to s pár dalšíma schytala rozlitým pivem. Jakýpak copak, ke koncertům to patří, tak se tomu akorát tak s Kangassem řehním. Baví mě sledovat rozdováděnej dav. Takovej rauš. Pár dalších fláků a na řadě je první ze tří mých oblíbených – Sliver. To si s chutí zapěju, následně i Territorial Pissings. A potom to nastane. Kindergrungers se proberou a vřava nastává. Smells like teen spirit. V tu chvíli se vedle mě vyrojí Klíča, kterej to všechno zhnuseně sleduje a já se jeho pohledu směju. Odměňuje mě zdvihlým prostředníčkem, tedy fakáčem, a odchází. Směju se dál.

Následujou věci jako Floyd the Barber, Rape me, All apologies nebo Something in the way (jo, čtu to moc pěkně). Lidi jsou spokojený. V podstatě moc nevím, jak to má znít, ale od kluků mě to baví. Nebo možná spíš mě baví to, jak je celá Lampa nadšená. Ten fanatismus. Fanoušci chtějí přídavek. Ten kucí nemají, tak přidávají píseň ze své vlastní tvorby. Bylo by vhodné dodat, že si tenhle set nacvičila kapela Aneurysm, tedy se jedná o song od nich. Hele, celkem jo! (A mimochodem cigáro do kotle nepatří!)

imokc2

Koncert skončil, lidi spokojení, davy se rozcházejí. Žebrám od Peyfa triko, kecám s Kangassem a rozmejšlíme co dál. Nakonec jsme zašli ke mně s ostatními na absinth. Potom přišel na řadu i Jekyll, kde začala debata o Lucii, tak jsem to vzala zpět směr Belánka.

Lucie mě totiž taky neba.

Advertisements