SLUSHTIPS #35 Turbowolf – Two Hands

No to snad ne. Já na to úplně zapomněl. Oni to jsou už dva dny! Dva dny po vydání Two Hands od Turbowolf a já to poslouchám až teď?! No to bych si fakt nafackoval. Sorry, ale až dopíšu tuhle recku, tak si jdu rituálně zabodnout katanu do břicha. No … počkej. Dejte mi chvíli tohle musim vydejchat.

Abych tak nějak osvětlil, co mě na tom tolik vzalo, tak jak už možná víte, já nejsem velkej fanoušek Turbowolf. Já jsem naprosto fanatickej fanda Turbowolf a na tuhle desku jsem čekal stejně netrpělivě, jako teď čekám na jejich pražskej koncert 28. dubna, ale ten kdybych zaspal, tak to jdu asi rovnou spáchat bombovej atentát.

Celý album začíná kytarovým flažoletem, kterej připomíná zvuk jak z cédéčka k učebnicím angličtiny pro základní školy. Klidně by po něm mohl následovat kratší proslov, například „Hello class. We are Turbowolf and we’re going to blow your mind.“ Po krátkým orientálním intru skladby Invisible Hand konečně přichází onen kytarovej zvuk, kterej na nich prostě totálně žeru.

Tahle deska nakopne takový tempo, že brzdit se vám rozhodně chtít nebude, ale pro odlehčení je tu pár záchytných bodů, který vás nechají opět nabrat dech. V první části celýho alba sázejí Turbowolf na osvědčený fláky a do popředí se tak dostávají songy, který byly vypuštěny v předstihu. Konkrétně jde o Rabbits Foot, Solid Gold a American Mirrors, což jsou pořádný štípáky s chytlavou rytmikou a zvukem … bože ten zvuk! Ten fakt žeru! Jak to sakra dělaj?
Po týhle náloži přichází ono slibované nadechnutí ve formě skladby Toy Memaha, což je taková výtahová melodie ve stylu The Girl from Ipanema, člověk si u ní odpočine, dokud nevystoupá do patra Nine Lives a Good Hand. Tyto dvě skladby ještě spolu s Twelve Houses považuju za absolutní vrchol Two Hands. Líbivá melodika a houpavý tempo, který to rychle hrne vpřed a žádný další kraviny ani zbytečnosti.
Další oddechovka je psychedelická westernovka Mk Ultra, která by se mi teda mnohem víc líbila úplně na konci, protože hodně působí jako taková rozlučková skladba.
Poslední část alba se skládá z psychedelický Rich Gift, ke který byl ten tripózní klip a finální Pale Horse.

Zatím jsem se setkal hlavně s názorem, že debutový album se líbilo víc. Já souhlasím, ale rozhodně to neznamená, že Two Hands zní hrozně. To vůbec! Dalo by se říct, že na prvním albu z roku 2011 jsou údernější kytarový rify, drsnější zpěvy a celý je daleko syrovější a rockovější. Na novým albu jsou  zase mnohem víc propracovaný zpěvový linky, který jsou daleko melodičtější. To samý platí i pro klávesy/synthy a u těch se ještě víc přidalo na psychedeličnosti, což k celýmu konceptu alba dokonale sedí. Kytary a basa ještě víc zhutnily a zkreslily zvuk, a to jsem si myslel, že už to nejde. Celý charisma Turbowolf totiž vychází z tohohle téměř až synťákovýho zvuku kytary.

Uzavřel bych to asi tím, že na příštím albu bych moc chtěl rify jako na příklad „Ancient Snake„, „Seven Severed Heads“ nebo „Let’s Die„, ale se zvukem „Twelve Houses„, „Good Hand“ nebo „Nine Lives„. No, každopádně posuďte sami, já jdu najít nějakou tu katanu.

Advertisements