LIVE: Dune Rats – Divadlo pod lampou, Plzeň

„Dáme ještě brko a dem na to.“ Tak tuhle větu jsem slyšel dneska už tak padesátkrát, toho rozhovoru se asi nedožiju. Poprvé v životě jsem se cítil jako dotěrnej novinář, už by stačilo jen nasadit si klobouk s nápisem „press“ a byl bych dokonalej. Nakonec jsem se přece jen dočkal. Kdy to bude venku? Na dodržování termínů moc nejsem, takže prostě někdy.

Okey, rozhovor mám, tak teďka na bar. Sám sobě nevěřim, že to říkam, ale „jednoho birrela prosím.“ Přesně tak, v Plzni hrajou Dune Rats, to znamená, že by to mohla bejt naprosto legendární párty a já nemůžu pít, protože jsem tu autem a zejtra ráno jdu do háku.
Postupně se lampa začíná plnit. Přichází EFka a celá jejich banda, který do sebe hned po příchodu nacpou asi tunu houbiček. Asi si dokážete představit, jaký jsem prožíval hrozný utrpení. Je to tak, bez chlastu a dalších OPL už se asi nedokážu bavit, taky jsem to tam do každýho celej večer hustil, za což se vám hluboce omlouvám, asi to bylo pěkně otravný. To byla jen taková depresivní úvaha na okraj.

Kapela, která večer předskakovala nese název Molly a jsou z Dánska. Abych na koncertě nebyl za totálního ignoranta, tak jsem si je pustil na YůTub. No, neurazí, ale že bych se z toho posral, to se říct nedá, třeba mě překvapí na živo.
Jo, byl jsem hodně překvapenej. Kytarový linky jak od J. Mascise, kdyby se dal na punk a hlas Michaela Stipa z R.E.M. za mikrofonem, i když ten zpěvák vypadal spíš jako Lars Frederiksen z Rancid, to všechno ve zběsilým punkovým tempu. Škoda jen, že publikum bylo suchý. Sem tam se dal slyšet potlesk, ale nic bouřlivýho. Co se dá dělat, to je bohužel těžký úděl předskokanů. I tak, dík Molly, já si to užil.

Pauza, přestavba, zvučení. Zkrátka pro nás pod pódiem to znamená, že si můžeme jít normálně pokecat, aniž by se muselo prskat do uší. Jenže já moc mluvka nejsem, když v sobě nemam aspoň tři. Čim dál víc propadám zoufalství, že si nemůžu dát žádnej alkohol nebo jiné OPL a jsem na 100% rozhodnutej, že dalšího birrela si fakt nedám, protože bych ho někomu musel rozbít o hlavu. Zase depresivní úvaha, další už nebudou, přísahám.

Z nervozity tahám jednu Viceroyku za druhou a čekám, kdy už konečně propukne to šílenství, který jsem viděl na YůTub kanálu Dune Rats. Nakonec na stage vstupuje manažer kapely pouze ve spodním prádle a do mikrofonu lámanou češtinou prohlašuje „Dune Rats! Kundo!“. Na pódium vchází zpěvák Danny, kterýmu okolo hlavy prolítne trs hroznovýho vína  a rozplácne se uprostřed pódia. Z toho usuzuju, že v bekstejdži probíhala asi nějaká dekadentně hédonistická orgie.

„DR DR“ první song, při jehož intru Danny slez z pódia mezi lidi a olízal xicht prvnímu týpkovi, na kterýho narazil, pak škodolibě vyplazil jazyk na všechny přítomné a ještě se včas dokázal vydrápat zpátky, aby začal zpívat první sloku. Tak v tom momentě jsem byl přesvědčenej, že to bude fakt pořádnej Raknroll.
„Zdravíme i ty bohatý lidi nahoře, který mají koupený dražší lístky,“ prohlašuje Danny po prvním songu. Hezky mířenej sarkasmus na ty, který jsou moc fency na kotel dole.
Následuje „Superman“, při kterým sleduju basáka Bretta, jak hází svojí masivní hřívou a jen z těží dokáže hrát na svůj nástroj. Takovej trošku Lou Barlow (Dinosaur Jr.) styl, přičemž mikrofon na zpěv má nastavenej asi jako Lemmy z Motorhead.
U bubeníka BCho jsem naprosto přesvědčenej, že už není možný, aby byl lidská bytost, protože množství trávy, kterou za celej život vyhulil mu muselo pozměnit DNA, takže je na půl člověk a na půl kytka. Jeho styl hraní se dá popsat asi jako exkurze na zeleném obláčku, skrze rezervaci jednorožců, který blejou duhu. Rozhodně nechci, aby to vypadalo, že někoho odsuzuju, to zas ne. Naopak spokojenějšího člověka jsem asi nikdy neviděl. Keep smoking mate.

Prohlášením typu „we love Pilsen beer“ už moc nevěřim. Řekl bych, že ty zahraniční kapely už to říkají spíš jen ze slušnosti, ale v pohodě, nikoho tim neurazí.
Při „Fuck it“ si hezky ukážeme navzájem prostředníčky a následuje neodpustitelná hymna „Dalai Lama Big Bannana Marihuana,“ kterou jsem bohužel celou propás, protože jsem tam týpkovi rozlil pivo, když jsem se drápal na lavičku, abych si udělal lepší záběr. Stay nemotorný omezenec.
„Máte rádi Pearl Jam? Okey, stejně od nich nic hrát nebudeme.“ Na poslední song se přidala i předkapela Molly. No, a co jinýho zahrát společně, než Molly’s Lips od Nirvany potažmo Vaselines. Zkrátka to co zaznít mělo, to zaznělo. Vedle jmenovaných například ještě „Funny Guy“, „Drugs“ a samozřejmě „Red Light Green Light,“ při který si Danny začal slintat na kytaru.

Jdu se rozloučit do bekstejdže. „Dáme fotku Venco? No jasně Brette.“ Zvláštní, obvykle si chodim za hvězdama s žádostí o fotku já a ne oni za mnou, dneska je to asi nějaká anomálie. V tu chvíli přichází bubeník z Molly a ptá se mě, kde by mohl tady sehnat kokain. Zdvořile mu vysvětluju, že tady je v Plzni a ne v New Yorku. Loučim se a padám domů.

dunnerats a zlo big

Reklamy