LIVE: Lee Ranaldo Solo Acoustic – Akropolis, Praha

Když se řekne Sonic Youth, tak se všem vybaví dlouhonohá Kim, jak zastřeně chraplá do mikrofonu nebo Thurston Moore zběsile se zmítající jako patnáctiletej kluk, co zrovna chytnul amok ze svý první punkrockový nahrávky. Málokdo si vzpomene na vcelku nenápadnýho chlapíka, kterej dává kytarový sekci tu správnou třešničku na dort. „Spravně“ je to Lee Ranaldo. Dne 1. 2. 2016 vystoupil v Praze v Akropolis a my jsme byli u toho.

Už před posledním cigárem, než sem se přesunul na balkonek (na koncertě se sedělo) jsem zaslechl v uličkách něco o tom, že před vystoupení poběží film. Byl to koncertní záznam (jestli se to tak dalo nazvat) deseti minutové noise party Sonic Youth plus pár další lidí v naprosté extázi na podiu. Lee se pochlubil, že tento skvost točil sám (pravděpodobně byl tehdy z přítomných jedinej, kdo se dokázal udržet na nohou dýl jak 2 minuty).

Osobně jsem projekci vydržel celou, což vlastně nevím, jestli je ke chlubení. Lee, jak ostatně bylo psáno na plakátech vystupoval solo (akusticky). V průběhu vystoupení prostřídal několik kytar, slyšeli jsme kousky jak z alba Last night on earth, tak z novějšího Between the times and tides, a to vše doplněno zbrusu novejma skladbama, který alespoň dle mýho názoru byly výrazně psychadeličtější než zbytek. Hodně efektů, zhalovaný zpěvy a i na nezbytnej smyčec na kytaru došlo. Prostě chvilku jste si pobrukovali Off the wall nebo Xtina as i knew her, a pak jste byli zahnaný do kouta novejma věcma.

Nebyl to ten typ koncertu, po kterým musíte všem okamžitě říct, jak to bylo boží. Prostě si jen tak odcházíte uličkami ke svýmu domovu. Byli jste na obyčejným chlapkovi, kterýmu občas upadne trsátko, někdy splete akord a hraje v tý nejvíc cool kapele, která už není (těšit se na další projekty od pánů i dámy, ale určitě můžete).

Autor: Adam „Adámo“ Plzák

Reklamy