LIVE: Nihil Rock Music Classic

Jdeme do Langusta BURGRUUU! Tak takhle končil druhý ročník sváteční akce s názvem Nihil Rock Music. Na akci, která je pořádána pod hlavičkou Slushe, došlo kromě muziky i ke sbírce šatstva pro osoby bez domova pro organizaci Food Not Bombs a k prodeji veganského občerstvení.

Celej večírek pro mě začal na Chodským náměstí, kde jsem měla spicha s Ozzym a Michel Bush. Povídali o pátečních peripetiích, bolesti kloubů, popíjeli rum s kolou a snažili se nedívat na nedaleko odhozené voa, které v nich také spouštělo touhu si ho raději pro jistotu odložit. Z taktických důvodů jsme se tedy raději přesunuli před Lampu, kde jsme se střetli s dalším osazenstvem pátečních zkušeben.

Poté už pomalu začala ta hudební balada. Celej večer odpálila video upoutávka v hlavní roli se soudruhem Adámem, sluníčkářem Květákem a poručíkem Berkovcem a následně se nástrojů chopili Dildo Boyz. To je kapitola sama o sobě. Vožungr Zlo, falzetový král Tom a beach boy Rozvod. Ze zahraných klenotů zmíním „Na co chceš ty peníze? Na drogy, mami“, „Lovesongy jsou pro buzny“ nebo „Smells like Rozvod spirit“. Kluci z Dildo Boyz nepřicházejí s ničím novým, co se zvukové stránky týče. Na druhou stranu jejich show, image, sebeironie a v podstatě celé to představení vás donutí zůstat a pozorovat to všechno, co se na podiu děje, až do konce. Tohle se jim upřít nedá a mě to pořád baví.

Krátká pauza, pozdravení kámíků a na řadě jsou Snyder. Bohém, nihil, budoucí doktor. Syrovost, údernost, sem tam výpadek, ale co. Na to sere pes. Snyder zastoupili nasranej grunge s texty přímočařejšími než má tvoje máma, když přijdeš domů totálně zmatlanej až druhej den. Si teda myslím. Kluci to měli celkem rychle za sebou. Každopádně Výborňákov byl a to mi ke štěstí stačilo.

Teď přijde odstavec největší hanby. Ne, s Banánem to nemá naštěstí nic společnýho. Ledaže byste mi řekli, jak jen že děláte ten váš špenát. Ok, konec Kmenů a přiznám se. Jelikož jeli v backstagei slušný frky, tak jsem celý Efco, kteří KŘTILI ten večer epko, proseděla na gauči. Je mi to líto, jelikož Maaskantje na bandcampu znělo slušně a ono se to najednou takhle projelo. Nezbývá než čekovat další plzeňskej gig.

Poslední na řadě byli klášterečtí Nulajednanulanula. S Kangassem v první lajně si dáváme zvukovku. No a … děsíme se. Při intru to ještě jde, ale při prvních tónech Pravděpodobnosti výstřiku, teda pardon, Pravděpodobnosti výskytu se přímo hrozíme. Je paradox, že klub s dvacetipětiletou tradicí, je totálně neschopnej nazvučit čtyři kluky s pár efektama. A teď nemluvím jenom o koncertě Nulajednanulanula, ale týká se to i dalších akcí, na kterých vystupují převážně hardcorovější kapely. No nic. Jak řekl Klíča: Nulajednanulanula – kapela, která je lepší než bedny.

(Úvodní foto ukradeno od Ivo Oskar Osvald)

Advertisements