LIVE: Rock for People 2016 – DEN 3. „The 1658 zní jako hudba z HMka.“

Je 11 dopoledne a já do sebe leju ledový kafe, který mě spíš uspává. Potřebuju nějak probudit, protože jsem úplnej gumák, bohužel v žádným stánku neprodávají amfetaminy, takže to budu muset zkusit jinak. Následně moje drahá dostává nápad, že si půjdeme skočit z šesti metrů do obří duchny. Po menších protestech souhlasím, protože by to mohlo lehce zapůsobit na moje dopaminový a serotoninový receptory a já bych se konečně probral.
„Pane, chcete si skočit i s osmi metrů?“ Ne díky, jeden infarkt stačil.

20160705_130258

Ve dvě nám začal hrát Záviš. Má drahá s kámoškou odchází na nákupy, protože je na ně tahle hudba nejspíš až moc vulgární a mysoginní. Whatever. Bohužel se jednalo o tu samou stage, kde hrál včera Jiří Schmitzer, takže zvuk naprosto tragickej, ovšem výkon to opět vynahradil.
„Hele, tobě hrozně smrdí koule kámo, fakt strašně,“ říká týpek, kterej nese na ramenou svýho jen o trochu víc ožralýho kámoše než je on sám. Hlášky podobnýho typu z něj celou dobu lítaj jak sračky z vopice. Sorry, asi jsem teďka lehce sprostej, ale prostě Záviš. Nálada zkrátka dokonale odpovídala hudbě. Slunce pražilo tak moc, že i sám kníže porno folku dnes výjimečně vyměnil basu dvanáctek za dvoulitrovku neperlivé vody, což doufám se už nebude opakovat. Playlist byla jedna hitová štípačka za druhou. Zazněla i moje milovaná Anděla s legendárním kytarovým sólem, dál pak ČepiceV ProstějověCukrář nebo Chcánky. Prostě brutální všechno.

Tak tohle neni moje scéna, jak zpívají SportoSkywalker nebo spíš Walker Texas Ranger se rozhodli ochránit všechny zneužívaný puberťačky a mezi skladbama zpěvák promlouval o sexismu. Tyhle hardcore postoje, motivační kecičky nebo ideologie (nevim přesně jak to nazvat) jsou zaprvé většinou hrozně černobílý, zkrátka pokud nejdeš s náma, tak jdeš proti nám a za druhý mají celkem nulovej dopad. Je moc hezký, že se dost razantně prosazujou o podporování lokální scény a lokálních kapel, to já taky (ale já nemam moc na vybranou) a za to jim tleskám, ale když stojíš na pódiu a pod ním máš tři stovky lidí, který hltají každý tvoje slovo, tak ti sežerou úplně všechno, ale reálně si stejně většina z nich do toho klubu ve svým městě nezajde na kapelu, kterou absolutně nezná. Takže přístup je to dobrej, ale motivace téměř nulová. Sorry, že jsem až tak kritickej, už toho necham. Každopádně furt lepší než náckovský kecy o veganství nebo straight edge. U Skywalker to ale neni žádná póza, je vidět, že skutečně věří tomu, co zpívaj, jsou to zkrátka hardcore srdcaři, i když někdy možná až moc.

IMG_20160705_155348

Přece si kvůli dešti nenecham zničit svuj úžasně nafrotýrovanej účes. Kašlu na Ghost of You, viděl jsem je už bžilionkrát, oni se nepodělaj, já zůstanu schovanej ve stanu.
Hned jak přestalo pršet, tak jsem si zašel na svůj klasickej kýbl špaget a letěl jsem na Cocaine Party. Měl jsem dvacet minut zpoždění, takže jsem počítal s tím, že chytnu tak poslední dva songy, ale když jsem přišel k REC Stage a slyšel jsem „zvuková zkouška, toto je zvuková zkouška,“ tak mi bylo jasno, že jsem o nic nepřišel. Mimochodem song „zvuková zkouška“ byl asi nejlepší, protože trval ještě asi dalších 10 minut.
REC Stage byla bez pochyby ta nejmenší stage na celým Rock for People, ale když hráli Cocaine Party, tak jsem měl pocit, že jsem jak v kotli na Turbowolf. Na plácku, kterej byl velkej asi jako muj obývák se prováděly wall of death i circle pity. Lidem bylo úplně jedno, že pár metrů za nima hrajou Anti-Flag a mě vlastně taky, teď diktujou chaos Cocaine Party. Zvěřinec, nihilismus a ještě jsem dostal CDčko a rozhovor, spokojenost.

Anti-Flag už mají dohráno, tak se jdu kouknout a Enter Shikari, který mě vůbec nebavili. Z prvních svou alb, který jsou podle mýho názoru jediný, co za něco stojí zazněly tak tři songy. Zbytek nuda.

Jdem se kouknout na The 1462. Vzhledem k tomu, že už jsme s mojí ženou celkem nametený, tak si z toho dokážeme akorát dělat prdel. Vlastně každej jejich song by mohl bejt znělkou pro 80’s seriál. Krok za krokem, Pobřežní hlídka, Vražedné pobřeží a spoustu dalších seriálů, na který jsem se díval, když jsem by malej. Ty vole, oni tam mají i ságo, to už prostě nemůže bejt víc 80’s. The 1864 hrajou klasický obchoďákový melodie, když jdu nakoupit do HMka, tak tam slyšim přesně tenhle typ hudby. Jedinej song, kterej znam jsem prošvihnul, když jsem zrovna trůnil na TOIce, což mi vůbec nevadilo. The 1923 jsou prostě klasická hudební kulisa.
20160705_205644

Má drahá už je ospalá, tak jí jdu uložit do stanu, s tím, že se ještě vrátím a poslechnu si Astronautalise případně se pokusim o rozhovor. Bohužel jsem usnul rychlejš než ona. Tím skončil můj třídenní výlet na Rock for People.

Na závěr bych ještě chtěl poděkovat týmu Rock for People za udělenou akreditaci, hlavně Lucii Čunderlíkové a vy se ještě můžete těšit na rozhovor s Cocaine Party a samozřejmě TURBOWOLF!

Advertisements