SLUSHTIPS #48 Dinosaur Jr. – Give a Glimpse of What Yer Not

Okurková sezona ve svým vrcholu, nicméně i vedle bomb v letadle a extrabuřtu Olivie Žižkové, do který by měl sjet blesk z čistýho nebe, tu máme taky očekávanou a řádově příjemnější věc. Nový album Dinosaur Jr.
Album nese název Give a Glimpse of What Yer Not a… co by jste řekli… je dobrý jako svině.
Od dob comebacku v podobě vynikajícího Beyond jako by si Dinouši nastavili poměrně vysoko takovou novou pomyslnou laťku, kterou není třeba překonat, spíš se okolo ní pevně omotat.

Hlavní zbraň zůstává stejná – překrásné melodie, sóla, který ani po stopadesátý nenudí (což je alespoň u mě skoro zázrak) a nezaměnitelná atmoška – Dinosaur Jr. mají i po tolika letech svůj ksicht, díky kterýmu není možný je nepoznat, J Mascis se pohybuje stále v těch samý kytarových vodách, který si ale našel sám a nikomu je nedá, jako Trautenberk, když chtěl prodávat vodu. De facto stále v tom stejným duchu vystavuje melodie, sólíčka a ve svým vokále se nudí pořád tak jako na začátku, že si člověk s každou novou věcí říká, že tohle už někde slyšel. To pravý kouzlo je ale v tom, že nakonec zjistíte, že tohle přesně jste ještě neslyšeli, a že invence se dá neustále čerpat z jedný a tý samý studny, aniž by kapela sklouzla k trapnýmu opakování nebo vykrádání sebe sama. Výrazným plusem je pak pro mě osobně to, že se tahle deska v mých uších tak trochu vrací k comebackový pecce Beyond a válcuje Farm i I Bet on Sky, od kterých se pár věcma poměrně liší (čímž ale kurva nechci říct, že by to byly špatný desky).

Give a Glimpse of What Yer Not je na první poslech chytlavý album. Zatímco obě zmíněné desky drží pevně pohromadě a dávaj komplexní posluchačskej zážitek, ze kterýho si ale kromě singlovek ‚Over It‘ (Farm) a ‚Watch the Corners‘ (I Bet on Sky) teď tak nějak nic nemužu vypíchnout, tady je zapamatovatelných songů hned několik a přitom album šlape jako celek s těžkým přehledem. Hned úvodní dvě skladby ‚Goin Down‘ a ‚Tiny‘ jako by soupeřily v hitovosti a přitom ani chvíli není cítit prvoplánová podbízivost posluchači. Chytlavé refrénové melodie i nápěvy okamžitě rozmetávají jakýkoliv pochybnosti o stárnutí, zenitu a podobných píčovinách. Zkrátka „jsme tady znova a tobě se to líbí aniž bysme si s tim lámali hlavu“. Dalším kladem je, že Louovy písně mi tentokrát nezní ani trochu jako vata, naopak jsou to jedny z nejsilnějších kusů na albu – jak folkovinka ‚Love Is…‘, tak závěrečná ‚Left/Right‘, která silně připomíná Sebodoh. Skoro mi přijde jako by měl Lou větší tvůrčí prostor než dřív, což je super a doufám, že se to i nadále potvrdí. Uklidňující a příjemná ‚Knocked Around‘, která se v půlce zlomí v čekačku, ze který vystřelí riff připomínající ‚Feel the Pain‘ je další taková. Největší peckou je pak pro mě přigrunglá smažba ‚I Walk for Miles‘, vystavěná na mocným sabbaťáckým riffu, kterej celou dobu prostě nesleví.

Co nato říct. Máte-li rádi Dinouše, je to jasná volba, kterou si dáte i bez čtení nějaký recenze. Pokud je rádi nemáte, jste pitomci. Takhle je to jednoduchý. Tahle kapela nezastavuje, což předurčil už jarní koncert v Praze. A příští zastávka je Výborňákov.

Reklamy