LIVE: Povodí Ohře a Pontiak

Bystřejší z těch čtenářů, kterých je tedy dozajista mraky, si určitě klepou na čelo a říkají: „WTF? OMG, you stupid, tohle spolu přeci nehrálo!“. No nehrálo, ale to je tak, když se dva super koncerty sejdou v jeden den a zdánlivě kolidují jako rap Huga Toxxe s logikou. Zdánlivě.

Povodí Ohře, další z řady pohrobků Esqmeg a Climatizado, hráli jako předkapela PUFF a Cuntroaches na Klinice. Jako všechny kapely, v nichž za poslední dobu zpíval Sisi z Esqmeg, i Povodí vystupuje spíš sporadicky a nejde tedy nad příležitostí je vidět, mávnout rukou a říct si, že na ně zajdu příští týden jako na třeba na Vladimíra 518.  Na Klinice začínali v osm, chvíli předtím, než začala první ze dvou předkapel Pontiak v Lucerna Music Baru. Plán stihnout na poslední chvíli Povodí Ohře i Pontiak se zrodil spontánně v posledním možném okamžiku a klapl tak přesně, že se zaklapnutím dveří v přízemním koncertním prostoru Kliniky se do hudby vedral Sisiho zpěv.

Nemá smysl popisovat nepopsatelné, takže jen krátce, „Hovno, když jseš blbej, tak jseš blbej!“, „Ostrovy“ a totálně super nářez. Vím, že tohle je spíš nic než vše říkající, ale některé koncerty nelze popsat, lze je jen zažít. A tohle byl definitivně jeden z nich. Někdy je chuť rozepisovat se o tom, co a jak dělali jednotliví členové kapely, ale tady to bylo tak, že bylo jen Povodí Ohře, z kterého občas vystupoval Sisi. Tím ovšem nechci říct, že by kdokoliv z ostatních členů nehrál bomby, ba naopak.

Nicméně čas se nachýlil a neúprosně tikal tak, že bylo třeba odejít na jeden z dalších hřebů tohoto večera. Musím říci, že mě upřímně mrzí, že jsem neviděl PUFF a Cuntroaches, ale ani Michael Jackson nezvládl souložit s dvěma nezletilými chlapci najednou.

Tramvaj č. 9 svištěla směr centrum a mně v hlavě dunělo Povodí Ohře jako Niagárské vodopády. Vzhledem k neexistenci jakékoliv nahrávky jsem si přehrával maximálně kazeťák ve vlastní hlavě. Povodí Ohře sice nemá žádnou nahrávku, ale za to má nášivky na džísku.

Do LMB jsem přišel akorát do začátku setu Or. Škoda, že nejsem Mirka Spáčilová nebo jeden nejmenovaný plzeňský Racek, pak bych si mohl s klidem vymyslet recenzi i na to, co jsem neslyšel a na úplně první předkapelu, Bumfrang 3. Or uváděli novou desku, a ačkoliv to není můj šálek zkaženého mléka, tak musím říct, že to bylo dobré a místy super. Na mne snad jen moc přerušování textů o (převážně řekl bych) beznaději a hutných riffů klidnými polohami. Nějak se nedokážu rozhodnout, jestli mi to k Or sedí nebo ne, ale rozhodně je to zajímavé a stojí to za to slyšet.

Na Pontiak, kteří před nedávnem vydali novou desku s názvem Dialectic of Ignorace se sál nezaplnil o moc víc, takže byl třeba, bez nezaplněných balkónů, plný tak z půlky. Škoda pro ty, co nedorazili, Melvins pro hipízáky na sebe nedali dlouho čekat.

Tři bráchové si na pódiu přiťukli na zdar koncertu a začali valit. Přes, dle mého názoru, pozvolnější začátek začali pálit dost zostra a i když se zpěv občas ztrácel ve zkreslení kytar, nikoho to zjevně nesralo. Musím říct, že jsem byl z jejich hudby trochu vystřelený mimo a po Povodí Ohře, které tomu též hodně pomohlo, jsem navíc moc neslyšel, takže jsem občas nechal unášet hudbou bez toho, abych dával pozor. Rozhodně ale hráli dost z Innocence, dokonce zahráli jako přídavek Wildfires. Údajně poprvé po třech letech; bez zkoušení, jak varovali; bylo to slyšet, ale bylo to úplně jedno, protože to bylo prostě jedno a všechno se slívalo do zvuku, který přítomné kopal do obličeje. Pak zaznělo pár songů z nového alba Dialectic of Ignorace a pak ještě další.

Nejde dost dobře vyjádřit, jak moc dobrý koncert to byl (a jo, vím, že to tady zmiňuji už podruhé pro jeden večer a jo, vím, že to není moc „profi“ recenze), protože tenhle druh emocí nejde zachytit, jde jenom prožít. I tak jsem se pokusil nejlépe, jak umím, ale stejně si dva dny poté, když poslouchám nahrávky Pontiak a píšu tohle říkám, že psanému textu toho oproti hudbě více než dost uniká.

Dva koncerty za večer jsou zbytečný extrém, ale v tomhle případě se naprosto vyplatilo zariskovat.

Advertisements