SLUSHTIP #53 Snyder – Demons Eat Baby Carrots (by prof. Ikebara)

Jestli se v posledních pár letech děje něco zajímavýho na plzeňský klubový scéně, tak rozhodně nelze nezmínit partu kolem Slush magazine, která stojí za pravidelnýma večerama „Nihil Rock Music“, nepravidelnýma reportama, rozhovorama, recenzema atd. a taky za vydáváním desek koňům z jejich stáje, kde najdete např. Dildo Boyz, EFco., Acid Row a v neposlední řadě Snyder!

Necelý dva roky po debutovym EP „Lucky Peanut“ přichází tahle trojka z Jižáku s druhou studiovou nahrávkou „Demons Eat Baby Carrots“, která tu předchozí překonává ve všech směrech. Když pominu zbytečnou úvodní  9-ti vteřinovou píčovinu, tak na desce najdete 11 skladeb, z nichž si každej, kdo není debil, najde svoje favority, což není zas tak lehký, jako spíš zbytečný. Každej z jedenácti songů zde má svoje místo a jako celek všechno na desce parádně sedí jak má, včetně pořadí, což může bejt pro někoho zbytečnej detail, ale věř, že není, ty kdo kýveš teď hlavou.

Po již zmiňovanym krátkym intru „God Vegetabless You“, desku otvírá song „Shit And Tom Cruise“ s pěknym Sonicyouthovskym riffem a hned je jasný, že Snyder se od debutu posunuli o pěknej kus dál – hudebně, zvukově, prostě celkově. Nemůžu si pomoct, ale pokaždý když to slyšim, vidim Toma Cruise jak nadává na ulici, že šláp do hovna od královskýho pudla a Dr. Plzáka se svojí družinou jak jdou kolem a smějou se mu do ksichtu…nádherná představa. Prostě dobrej votvírák, to nemohu říct a přesně teď nemůže následovat nic jinýho, než naživo dobře fungující šlapanice „Sick Sad World“, která mě překvapivě baví z nahrávky ještě víc. S trochou fantazie si dovedu představit, jak jí na první fošně hraje Nirvana…no co no? Slyšíš tu kytaru snad taky ne čeče? Kolovrátek jednoho riffu, ale za mě jeden z vrcholů alba. Následující „Berk In My Wallet“ hodili Snyder na internety k poslechu ještě před křtem desky, což nebyl vůbec špatnej nápad, protože zde ukazujou vostřejší (sloka) i melodičtější (refrén) polohu svý tvorby. Hodně hitová záležitost, na kterou navazuje „Black Birds Around Me“, která se z ničim nesere a ukazuje mimochodem to, že kluci maj dobrej vkus a doma, kromě jinejch, haldu nahrávek ze Sub Popu. A to se cení. Ale abyste si nemysleli, že je všechno krásný, nebo nevimjakýdobrý, tak je tady v zápětí v heroinovym tempu se nesoucí šestiminutová „Smack For Chief Potua“, táhnoucí se jak dobře uleželej romadur, po kterej za odměnu startuje majstrštyk „Sober Dancing“ – bez debat jedna z top snajdřích věcí! Ale zpět do reality dnešní doby hrozného času – je tady „Let´s Go Finish It“ s úvodním riffem, kterej fakt v pondělí ráno slyšet nechceš a jiný dny taky ne, ale tady nejsme na borůvkách, tak nefňukej, bude hůř! „Retarder Bombarder“ taky není zrovna procházka s panem Růžovym sadem a dortík dostaneš až pokud si při psychézní „Exit To Cockshire“ neustřelíš hlavu brokovnicí.  Pro ty z vás se v téhle chvíli servíruje předposlední chod dnešního mrkvovýho menu s názvem „Karma Debt“, kterej žánrově určitě nejvíc vybočuje, ale zároveň vůbec nenarušuje koncept desky, naopak – slushnej obrat, co říkáte? Další vrchol desky! Naopak závěrečná mantra „Trumpsucker“ mě vlastně docela mrdá, ale patří tam…konec jak má bejt, přídavek by ti stejně nikdo nedal, ani kdybys chtěl.

Když to shrnu – fakt dobrá deska – laťka je vysoko – nejtěžší krok maj Snyder před sebou – když ho daj – bude to velký jak Karel Gott.                                                                       Howgh!

Autor: prof. Ikebara

Reklamy