LIVE: Rock for People 2017 – DEN 2. „V pánských sprchách je to takové veselejší.“

Čekal jsem, že se nevyspím, takže jsem byl ráno hodně mrzutej. Útok probíhal na třech frontách. Přední linie zaujímalo pochopitelně hulákání „Ruby“ a „hovno,“ který mi lezlo víc na nervy, než bránilo ve spánku. Do týhle symfonie si svůj part přidal ještě nějakej Slovák, kterej se zrovna nejspíš rozcházel s buchtou a nechybělo ani drnkání současnejch popovejch sraček na kytaru s patřičným vokálním projevem nějakýho týpka, kterej se potřeboval předvést před holkama, takže nahlas vyřvával nějakou srágoru asi od Imagine Dragons, Bastille nebo podobný sračky.

Ráno nás sousedi zvou na panáka Jaggera, alespoň nějaká kompenzace za probdělou noc. Náladu mi ještě víc zvedla slečna v info stánku, když jsem se jí ptal na cestu ke sprchám. „Tímhle směrem jsou kabinkové sprchy pro jednoho, anebo můžete jít sem do společných pánských, kde je to takové veselejší.“ Made my day.

Ještě před první kapelou si Mé Mini kupuje meloun v kelímku, kterej si míchá s pivem. Následně mi tenhle „drink“ podává se slovy „Tumáš, je to hnusný.“ Přitakávám a dopíjim to.

První kapela na našem programu jsou kámoši SORRY HOLKA z Teplic. Pravděpodobně to bylo ještě kocovinou, protože kluci nepodali zrovna super výkon, taková show lehce bez energie. Převážně zazněla nová tvorba, která mi přišla dost utahaná, a z posledního alba Krušný toho bylo fakt minimum. Zvuk taky dost na pytel, zkrátka ne úplně ve formě. Nevadí, příště to bude lepší.

Po koncertě se dozvídám, že se za chvíli bude konat nějakej Simpsonovi kvíz v hangáru Prima COOL, takže tam okamžitě běžíme. Arch s odpověďmi už na nás nezbyl, takže to zkusíme jen tak. Zrzka mi usne téměř okamžitě na rameni a já zkoušim soutěžit. Až na letopočty vím všechny odpovědi, tohle není žádná výzva.

Jdu se kouknout na Jack Daniel’s stage, kde právě začíná INSANIA, kterou jsem objevil teprve před nedávnem. Potkávám tam několik kámošů, který se slovy, že to je mrdka, odcházejí. Fuck off, mě to ba. Zpěvák se během hraní modlil, což v kombinaci s textama dokonale působilo jako totální výsměch bohu. Upřímně jsem čekal trochu víc, třeba rituální obětování kozy nebo víc perverznosti v performance, ale i tak jsem hodně spokojenej.

Potkávam Květáka, kterej mě táhne na SPRING KING. Prej je to něco jako SKegss pro chudý, což by i odpovídalo. I když to jsou angláni, tak to má dost podobnej zvuk a feeling jako australská scéna okolo labelu I Oh You. Každopádně nijak zvlášť z toho unešenej nejsem, ale neurazí. Po koncertě ještě Kveták podotkne, že nesnáší kapely, kde zpívají bubeníci. Kámo, vždyť v tvojí kapele zpívá bubeník. Dej si radši další brko.

Konečně jsem zažil ten festivalovej moment, na kterej jsem čekal. Šel jsem na kapelu, kterou skoro neznám a byl jsem z nich unešenej. Mluvím o NORTHLANE. Sice jsem k několika skladbám potřeboval logaritmický pravítko a vědeckou kalkulačku, ale melodická stránka a ambientní prvky úplně super.

Během hraní VYPSANÝ FIXY přichází určitá osobní krizička a já začínam nasávat o sto šest. Stíhám ještě kousek MASTODON, který mě moc neba a jak Mé Mini trefně podotýká, je to taková divná Metallica. Celkem dost na šlupky se kolíbáme směrem ke KB stage, kde mají začít za chvíli SLAVES, což je taky jedna z kapel, na kterou jsem se hrozně těšil, ale bohužel to jediný, co si z nich pamatuju je…no…prostě fakt nic. Sorry. S hodně omezenými motorickými schopnostmi se přesouváme na PARAMORE. Připadám si jak Dr. Gonzo a jeho právník ve filmu Strach a hnus v Las Vegas, když se snaží na Etheru projít turniketem. Po třetím songu začíná pršet. Je mi blbě, mám dost, jdu spát do stanu.

 

 

Reklamy