LIVE: Mighty Sounds 2017 – stručně a jasně

Mocné zvuky pro mě letos začínají až v pátek ráno. Ve spěchu doma balim pláštěnku, toaleťák a polštářek. Cesta autem za sekanýho rytmu Boba Marleyho utíká pěkně, do areálu přijíždíme akorát na oběd. O kapely se teda staraj fakt hezky – pivenky, stravenky a v backstagi tolik vody, kolik tělo zdemicovaný alkoholem ráčí. Díky ! Na podiu pěknej zvouček, před nim prej taky. Na páteční odpoledne slušná účast, balíme cajky do auta a festival může začít.

DEN I.

Chill zóna je fajn. Jenom příště možná bez dětí (kurva jo, prosim) a bez DJe. Když slyšíte dvě podia tak se tak trochu ztrácí… Čekám na H2O, nečekám nic, dostávám hodně. Moshovačka, sbory, malej kluk za bicíma. Má to všechno. Skywalker akusticky ujdou, songů mohlo bejt klidně víc, a příště možná umístit nejtižší stage někam jinam. Na hlavní už ale začíná muj headliner celýho festivalu. Dubioza kolektiv oděná do žluta předvádí neskutečnou jízdu. Tancujou úplně všichni, všichni se mají rádi a kombinace balkánský dechovky s dubstepovýma samplama prostě funguje. Jestli budu mít s Mighty Sounds do konce života spojenou nějakou kapelu, tak rozhodně tuhle.

Snažim se všemožně vyhejbat kapelám s kontrabasem a koženýma bundama. Jenže s dvaceti promilema pod kůží je to riziko příliš velký a program studovat nezvládnu, mířím do Bubnu. Na Skanska Sound System by se daly protančit nejedny vansky, tak jdu radši spát.

DEN II.

Sobota nezačíná hezky. Déšť a nedostatek pohodlí ve stanu ve mě vyvolává chuť spíš na black metal než na Houbu. Docela velkej výběr jídla bez masa takže smutek zajídám. O kapele Rozpor tak nějak pořád nevim co si mám myslet. Je to ale docela levicový takže v poho. Někdo (mam silný podezření) mě uvrtává do Reno Divorce, po druhým songu si koušu nehty nudou tak jdu zase žrát. Pivko letos nestojí úplně za hovno takže se dostávám rychle do formy.  Lucky Hazzard stage se trochu zmenšila, na zvuku se ale nešetřilo. Despite Everything nemají z prvu štěstí na techniku, pak rozjedou slušnou párty. Pio Squad na mě zní moc teplákově a tak jdu zkusit Gogol Bordello. Banda ožralejch týpků hraje na nástroje a lidem se to líbí. Mě ne.

Pivo za pade začíná stát zase dost za hovno a deset stupňů s mrholením není zrovna ideální počasí. Ve stanu je naštěstí alespoň sucho a polštářek.

DEN III.

Poslední den na fesťáku je vždycky obří deprese ale bez deště se to dá. Kámoši z HOWL lákají spoustu kolemjdoucích na syrovou řežbu. Nakonec si vyhrajou alespoň nějakej pohyb a jde se vedle. Od HOPES sem čekal zábavnej zombie set. K mýmu zklamání to dávají fakt dobře tak s ostatníma tleskám. Divadlo ? Pokud jste si zapoměli tripa v ledničce, improvizační soubor 20 000 židů pod mořem vám ho nahradil. Během představení musím pákrát odejít na vzduch, až moc jim to věřim. Dlouhou pauzu vyplňuju pálenkou a nechutným množstvím trávy. Clowns z austrálie očividně nepřijeli jen tak na výlet. Paří na ně i dinosauři a já spěchám pro tričko. Nejsem jedinej. For my family si poslechnu, Gotta go už nestíhám. Jsem spíš prognostik a tak dávám přednost Buzerantovi. Hm – snad jen tohle. Nemůžu říct jestli je parádní zvuk případ celýho festivalu, minimálně u Hentai Corporation to platí. Zasraný Husiti si užívají jednu z posledních kapel, jdu omrknout EXORCIZPHOBIA. Thrash metal neni úplně klasickej žánr na MS a tak se lidi trousí hodně pomalu.

S posledním vazbením kolem půlnoci končí sranda a začíná deprese. VIP bar je moc silný kafe i na mě, zimu nedávám,  litovat se jdu do stanu.

Advertisements