LIVE: Black Rebel Motorcycle Club, Columbia Halle, Berlin, 26.11.2017

Jsou kapely, o kterých víte, že je nikdy neuvidíte, protože je skosila smrtka. Pak jsou kapely, o který moc nestojíte, ale jsou tu každou chvíli. No a potom jsou kapely, který z nějakýho důvodu prcaj Prahu a radši hrajou pět shows v Německu a okolních státech. Do poslední kategorie patří i kapela Black Rebel Motorcycle Club, kterou tu poslední koncert v roce 2010 zřejmě dostatečně nepřesvědčil o tom, že tu o ně stojíme, a tak pro mě byla berlínská zastávka jejich letošního tour jasnou volbou hned po ohlášení.

Kapela měla dlouhou tvůrčí i koncertní pauzu z důvodu vážných zdravotních problémů bubenice Leah Shapiro, ale tento rok se B.R.M.C. (českou fonetickou podobu týhle zkratky asi nikdy v životě nevyslovim bez infantilního uchechtnutí) vrací v plné síle s novou deskou nazvanou Wild Creatures a hlavně s avizovanou tour po Evropě.

S Berlínem jsem, kromě několika zastávek na benzínkách, ještě neměl tu čest, a tak jsme z Prahy vyrazili dřív, že teda projdem ten slavnej Kreuzberg, když už tam budem ubytovaný. Projeli jsme se S Bahnem, U Bahnem, dali jsme si kebab, kari buřt a kafe v několika vyhipstřenejch kavárnách, ale ono nadšení se nějak nedostavilo a já se pořád nemohl zbavit dojmu, že ten slavnej Berlín je jen kříženec Teplic s nějakym office parkem (no offense). A jak jsem tak z toho všeho byl trochu přinasranej, došlo mi, že jsem v ideálním rozpoložení pro poslech nihilistickýho blues rocku trojice Hayes, Been a Shapiro, načež jsme se sbalili a vyrazili směr Columbia Halle, koncertní sál na kraji Kreuzbergu.

Do Columbia Halle dorážíme těsně po osmý, koncert začíná v devět, a tak si krátíme chvíli popíjením Berlinerů, který vůbec, ale vůbec nevožíraj (god bless the Kozel 11°). Zrovna spekulujeme, jestli na koncert dorazí i Anton Newcombe, čerstvej obyvatel Berlína a šéf The Brian Jonestown Massacre, jehož byl Peter Hayes, na Newcombův vkus poměrně dlouho, členem. Když odbíjí devátá, na minutu přesně na pódium přichází The Vacant Lots. Dvoučlenná kapela hrající psychedelii zkombinovanou s elektronickými beaty se rozehřívání publika chopila celkem zdatně, ale už v ten moment mi bylo jasný, že si je doma nejspíš nepustim. Všech šest písní je úplně stejnejch, mají skoro až house beats obohacený o garážovej sound kytary a kláves. Na poslední píseň setu The Vacant Lots se k nim připojuje i Levon Been, který v kapuce étericky posedává na svých dvou lednicích patřících k jeho aparátu. Následuje přestavba, respektive sklizení aparatury předkapely, poslední soundcheck a na pódium, jako by nic, přichází Black Rebel Motorcycle Club.

První píseň setu a zároveň i první singl z nový desky Little Thing Gone Wild, začíná hýbat s publikem a mně nějak přestává vadit, že jsem v podstatě střízlivej. Kolega vedle mě očividně stejnej problém neřeší, s prvníma tónama kapely si do pusy vkládá miniaturní čtvereček papíru, i přes to, že jeho oteklej ksicht vypadá, jako že ten čtverec rozhodně není jeho první, teda alespoň pro dnešek. Novinka na koncertě funguje perfektně, i když u týhle konkrétní písně jsem strach neměl, kapela k ní totiž pár dní zpět vypustila videoklip. Popravdě, netušil jsem, co od koncertu čekat. Byl jsem připraven na přehrávku novýho alba, který vychází v lednu, i na psychedelický slátaniny zvěčněný na albu The Effects of 333, ale moje obavy rozpouští asi pátý pivo za zvuku intra k Beat the Devil’s Tattoo. Tu následuje dupačka Ain’t No Easy Way, song, v kterej jsem doufal, že se na playlistu objeví. Tuhle píseň hrajou Been i Hayes na akustický kytary a mně při tom poskakování vrtá hlavou, jak jim to může hrát tak nahlas a dunět, když nikdo nehraje na basu. Publikum odměňuje kapelu bouřlivým aplausem a kapela začíná hrát druhý singl z nové desky – King of Bones.

Je pozoruhodný, že i po sedmi albech zůstávají věrní svýmu autentickýmu zvuku a nezní vyčpěle, na čemž má určitě zásluhu i chemie fungující mezi muzikanty. Scéna je jednoduše osvícená a zahalená kouřem, což má na éterickým zážitku taky svůj podíl. Hayes i Been jsou na slovo skoupí, po prvních několika písních zdraví Berlín a říkají, že je to jedna z jejich oblíbených štací v Evropě, což dokazuje i píseň nesoucí název právě jmenovaný německý metropole. Jak už jsem říkal, trochu jsem se obával toho, že budou moc tlačit na pilu s novou nahrávkou, kterou do ledna nemám šanci naposlouchat, ale mohlo by se zdát, že snad viděli playlist jejich songů v mým iPodu. Beenova pololubová basa rozehrává riff k písni Stop a já se probíjím do kotle. Potom přichází pásmo třech písní ze skvělýho alba Howl, konkrétně Beenova sólo performance songu The Line a Hayesova performance songu Devil’s Waitin. Z téhož alba pak už všichni spolu hrají bluesovku Shuffle Your Feet, kterou následuje singl, se kterým kapela před skoro sedmnácti lety prorazila – Love Burns, po který opouštim kotel a veliký finále koncertu už sleduju jen od baru. Trio ještě vytahuje poslední esa z rukávu v podobě časem ověřených fláků jako je U.S. Government, 666 Conducer nebo Six Barrel Shotgun, aby show zakončili songem Spread Your Love z jejich eponymního debutu. Potom se kapela z pódia stejně nenápadně, jako se tam objevila, vytratí. Publikum se několik minut dožaduje přídavku, kterej přichází a já při úvodních tónech Red Eyes and Tears řičim blahem. Po doznění posledních tónů a ozvěn Red Eyes rozehrává Been svůj riff Punk songu. Stejně jako mě tenhle song odpálil úplně poprvé, odpálil mě i na koncertě. Kapela ho natáhla na skoro deset minut, Levon Been slezl z pódia a basu provětral v bezprostředním kontaktu s publikem, Heyes kouřil jedno cígo za druhým a Leah Shapiro se v duchu megwhiteovský tradice snažila bubny rozetnout vejpůl.

Asi vám je jasný, že tenhle článek není žádná recenze, ale report o splněným snu jednoho nadšence. Vytknul bych kapele, že nekomunikuje s publikem, ale to, že zahráli dvou a půl hodinovej set vypovídá o tom, že fanoušky úplně v prdeli nemají. Vytknul bych kapele, že se po sedmi albech vyhýbají inovaci, progresu, dost možná i experimentu, ale B.R.M.C. je kapela, která to nepotřebuje. Je to pořád stejná, autentická, kulervoucí hradba zvuku s citem pro dobrej song bez skrupulí a pózy, což jasně dokládají singly z nový desky, jejíž vydání je naplánovaný na 12. ledna. Jediný, co Black Rebel Motorcycle Club hodlám vytknout, je to, že jejich merch vypadá jako poslední kolekce od Pepe Jeans.

Reklamy