LIVE: 1000mods – „Je docela srandovní pozorovat to synchronizovaný kejvání.“

Je asi něco kolem třetí hodiny a já zrovna vyrážim směr Letná, kde se potkávam s Alexem z Acid Row a Petrem z Baro Chandel. Protože jak se líp připravit na stoner rockovou show, než jít se zdunit s týpkama z nejvíc top stonerovek v republice?
Postupně se tak nějak mrcasíme Dejvicema, až nakonec končíme na Kulaťáku, kde potkáváme ještě Květáka a Rozvoda. Banda je komplet. Povzbuzení nějakou tou majoránkou a vyrážíme směr sedmička.

Myslim, že dneska se žádnej riot konat nebude. Když se podívam na naše xichty, tak jsme všichni totálně v ómíčku. Vlastně i komunikace nám dělá dost závažné problémy. Už by to chtělo nějakou muziku.

Začínají Greynbownes, českej support z Olomouce a prej novej objev na scéně. Jsem na to zvědav. Z nahrávek to nezní špatně, ale zase ani nijak světoborně.
Na živo je to v podstatě asi úplně stejný. Některý rifíky jsou dost zajímavý a některý zase úplně confused. Líbí se mi, když tam kytarista nakopne ten octaver fuzz na sólíčka, ale nemam chuť ho vojet, takže na Dominika z Acid Row to nemá. Zpěvák střídá dva mikrofony, který ale oba zní téměř identicky, takže ten efekt, kterýho chtěl dosáhnout, asi úplně nevyšel. Čim víc chlastam, tim víc se mi to líbí.

Hudba Greynbownes je přesně taková, jak napovídá její název, je šedá. Najdou se na nich klady i zápory, a když si to mezi sebou vyškrtáš, tak ti vyjde střed, kterej nikoho neurazí, ale ani se z toho totálně neposereš. Každopádně lidi to bavilo, takže svuj účel předskokana splnili na jedničku.

Začínají 1000mods a já vidim úplný hovno, protože sedmička je totálně natřískaná, a když si stoupnu na špičky, tak se praštim hlavou o strop. Sem tam zahlídnu nějakej fragment hlavy zpěváka, kterej zrovna zpívá refrén první skladby Claws, ale to je tak všechno. I za cenu toho, že pár lidem asi zlomim prsty na nohou, se prodíram dopředu, kde už burácí Electric Carve, pilotní singl z posledního alba Repeated Exposure To…. Zpěvák Dani nás docela ojebal. Chtěl jsem slyšet, jak pořádně zařve „This is your chance now solve it!“ a on to odzpíval čistě jak na školní besídce. LAME!

Následuje Road to Burn, stonerovka jak stehno. Málem jsem si ukroutil hlavu, jak jsem se kejval. Ostatně, to skoro celej sál taky. Bylo docela srandovní pozorovat tohle synchronizovaný kejvání.

Zatimco zní Loose a Low, se pokoušim prodrat ještě trochu víc dopředu. Konečně vidim aspoň trochu líp. Sice mě holka, která stojí přede mnou, vždycky plácne přes xicht vlasama, když zazní nějakej hutnější rifík, ale co, chtěl jsem bejt vepředu, tak to nějak přežiju.

Při Above 179 jsem konečně zpozoroval i druhýho kytaristu, kterej vypadal, že nepotřebuje ani zesík. V životě jsem neviděl nikoho tak neskutečně mlátit do kytary. Při každým úhozu do strun jsem si říkal, jak dlouho to ta kytara ještě vydrží? Po Into the Spell a On the Stone přichází trojka toho nejlepšího z prvního alba Super Van Vacation. Počínaje El Rollito, přes největší pecku Vidage a konče Super Van Vacation, kde jsem konečně uviděl i sólovýho kytaristu, kterej si to neskutečně dával. Ošukat nahned! Asi ještě zmínim, že bubeníka jsem za celej koncert nezahlídnul ani jednou.

Žádnej přídavek? Žádná A.W.? Tak teď jsem pěkně nasranej! Ne, kecam. Jsem zhulenej, nemůžu bejt nasranej. Kupuju vinyl a mizim.

FOTOREPORT

Foto: Kristýna Koželská

PLAYLIST:

 

Reklamy