LIVE: Mighty Sounds 2018 – „Když si odmyslíš skáčkový, rockabilly a folk punkový kapely, tak je to vlastně docela dobrej festival.“

Aerodrome byl fajn, tak to zkusme ještě na jeden fesťák. Jestli tohle ještě jednou vyslovim, tak mi prosím urvěte hlavu. Možná už jsem na to prostě starej, ale neustále se opíjet, a potom o tom ještě vyplodit nějakej článek, mi dělá poslední dobou trochu problémy. Každopádně, jedeme na Mighty.

Mighty Sounds mě nikdy moc programem nelákal a ani tenhle rok tam pro mě nebyla žádná extra srdcovka, takže jsem hned po příjezdu začal hojně pracovat na fazóně. Plán byl jasnej, přežít všechny ty odporný skáčka, folk punky a rockabilly bullshity, než začnou hrát Iron Reagan. A k tomu nám hojně dopomáhala houba, kterou jsme úspěšně propašovali do areálu.

Jelikož už jsem měl hodně nakoupeno, tak jsem se rozhodl, že na Iron Reagan si skočim do circle pitu, což bylo samozřejmě katastrofální rozhodnutí. Ušel jsem asi 5 kroků a téměř okamžitě jsem sebou fláknul o zem. Ztratil jsem čepici, mobil a i tu flašku houby, kterou jsem mával nad hlavou. Skvělý na tom ale bylo, že asi tak do pěti sekund mě někdo zvednul, do kapsy mi narval mobil, na hlavu nasadil čepici a do ruky vrátil flašku houby. Miluju takovýhle circle pity.

Samotný Iron Reagan pro mě byl jeden z největších highlightů letošních Mighty a neříkam to jen proto, že si v podstatě z toho dne víc nepamatuju, ale protože to byl kurevskej nářez. Parta vlasatců v džískách, který neustále házej řepama a nikdy nezpomalí pod 200 BPM. Při Fuck the Neighbors se všichni vzájemně fakujou. Top.

Následně přišlo očekávaný zklamání v podobě Zebrahead. Nevim, co bylo horší, jestli naprosto otřesnej zvuk, jejich muzika nebo pódiová performance. Týpek převlečenej za flašku piva na stagi. Jako vážně? Tohle si můžou dovolit maximálně Bloodhound Gang, ale ne vy.

Teď přichází přesně ten moment, kdy předám slovo Hero-Inovi, kterej si zbytek večera pamatuje mnohem líp než já.

HERO-IN: Byl si úplně na sračku, sotva si stál. Když jsem se tě zeptal, jestli chceš pivo, tak si zamumlal něco ve stylu: „JOOJooouoooo“. Když jsem ti ho přinesl, tak sis drobet cucnul a pak si se rozplácnul na zem a pivo si samozřejmě vylil. A tato situace se opakovala asi 5x. Při LVMEN si seděl na zemi, kolíbal ses ze strany na stranu a vypadal si naprosto šíleně.

Díky Hero-Ine, přepínáme zpátky do studia na Zlo.

Druhej den ráno jsem zjistil, že jsem ztratil čepici a mobil. Zvláštní je, že mi není ani trochu blbě, což znamená, že jsem ještě na sráč.

Po několikahodinovém pátrání po mém mobilu, ho Mé Mini nalézá u mě ve stanu. Ano, pochopitelně Venco, seš prostě idiot.

Přejdeme hned k tomu nejlepšímu z druhýho dne a vlastně i z celýho festivalu. Tohle ocenění si určitě zaslouží hardcore kapela Get the Shot. V životě jsem neviděl větší šílenství. Hrazení před podiem vypadalo, že to každou chvíli vzdá. Sekuriťáci naprosto marně volali posily. Během wall of death někdo zapálil uprostřed dýmovnici. Totální Vietnam. Ke konci setu pak zpěvák vyzval všechny lidi, ať vlezou na podium. Nějakej týpek dokonce vyšplhal na konstrukci pódia a pak skočil do davu. Sekuriťáci rezignujou, tohle už prostě neuhlídáte, hoši. Za mě absolutní top celýho festivalu.

Ráno jsem se probudil … Hehe, teď jsem vás dostal. Ráno jsem se neprobudil, protože jsem nespal díky tklivým ukolébavkám, které zněly zpoza mýho stanu asi do šestý ranní. Už si nikdy nepostavim stan k pankáčům z plzeňský Sally Brown.

Rozhodlo se, že jdeme nakoupit do obchoďáku. Cestou pozorujeme módní přehlídku zvadlých čír. První den to byl docela hezkej pohled, ale dneska všichni vypadaj jako vánoční stromečky po silvestru, který někdo vošukal a jim se to moc nelíbilo.

Už nevim, kdo dostal ten debilní nápad, ale kupujeme flašku Baileys a chlastáme ho z paprik, což mělo za následek, že jsme už zase wasted, a to je jen lehce po poledni. Každopádně to, že jsme úplně na mrdku, jsme si přiznali až tehdy, když Mé Mini vylil flašku vody na svůj iPhone, protože mu hlásil, že je přehřátý. Napadá mě jediný slovo: GENIUS!

Docela jsem se těšil na FVTVRE, ale pak jsem byl dost zklamanej, protože zvuk za moc nestál a snad ze všech repráků se linula zpětná vazba, což bylo dost k nevydržení. Okey, na tohle si budu muset počkat někam do klubu.

Mé Mini tak dlouho otravoval, až jsem teda svolil, že půjdu na Cancer Bats, což nebyl vůbec špatnej nápad, docela jsem si to užil. Hlavně když pak přišel Gargy a společně jsme utvořili Silly Walk mosh pit. Bylo úžasný sledovat, jak lidi vůbec nechápou, o co se snažíme. Pokud nevíš, co to je Silly Walk, vrať se zpátky na základku a pusť si Monty Pyhton. Cover od Beastie Boys potěšil.

Tim pro mě Mighty Sounds skončil. Bohužel jsem se jako obyčejnej smrtelník musel vrátit do práce.)

FOTO: Matěj Šmelko

Reklamy